Postavení kraje

Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Průmysl je soustředěn převážně do urbánních oblastí, intenzivní zemědělství do oblasti Polabí. Na tvorbě hrubého domácího produktu České republiky se kraj v roce 2012 podílel 4,6 %. Střední stav obyvatelstva byl v roce 2012 celkem 553 290 osob, což odpovídá 5,3% obyvatel ČR. Podíl na tržbách průmyslových podniků ČR v roce 2012 činil 3,8 %.

V přepočtu HDP na 1 obyvatele dosáhl kraj v roce 2012 86,6 % republikového průměru, což odpovídá 6. pozici v mezikrajském srovnání. Reálná konvergence vyjádřená % HDP EU 27 v PPS byla v roce 2012 69,3%. Hodnota disponibilního důchodu domácností na 1 obyvatele byla v roce 2012 179 715 Kč, což odpovídá 7. pozici v mezikrajském srovnání. Podle výběrového šetření pracovních sil bylo v roce 2012 v hospodářství kraje zaměstnáno celkem 253,2 tisíc osob. Z toho největší podíl představuje zpracovatelský průmysl (31,1 %), velkoobchod a maloobchod (12,2 %), zdravotní a sociální péče (7,9 %) a stavebnictví (7,3%).

Královéhradecký kraj je dlouhodobě vyhodnocován na předních místech respektovaného národního výzkumného projektu Místo pro život, vyhodnocujícího kvalitu života obyvatel ČR pomocí sady 54 indikátorů. V posledních třech letech se kraj umístil vždy do 3. místa.

Populace stárne v mezikrajském srovnání více (druhý nejvyšší podíl obyvatel ve věku nad 65 let (17,1 %) po Hl. m. Praze). Podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva roste, ale stále nedosahuje průměru ČR (průměrně 7. pozice 2009-2011), od kterého se vzdaluje.

Ukazatele nezaměstnanosti v Královéhradeckém kraji jsou dlouhodobě pod úrovní ČR, což může být paradoxně problém pro některé příchozí investory, kteří by teoreticky pro své provozy rádi poptávali levnější nezaměstnanou část pracovní síly přímo v kraji. Regionální hodinová produktivita práce je v mezikrajském srovnání také nižší.

Z hlediska oborového rozložení pracovní síly je pozitivní vysoká zaměstnanost v progresivních oborech (výroba motorových vozidel, výroba elektrických zařízení, strojírenství, výroba textilií, zdravotnictví a gumárensko-plastikářský sektor). Naopak přetrvávající nízká zaměstnanost ve znalostně náročných oborech může mít negativní vliv na udržení konkurenceschopnosti. Strukturálním problémem kraje i celé ČR je pokračující nesoulad mezi požadavky trhu práce a nabídkou kvalifikovaných pracovních sil. Stejně tak i malý zájem o studium technických a přírodovědných oborů, který se projevuje mimo jiné nedostatkem kvalifikované pracovní síly v technických oborech, které dominují krajské ekonomice. Úroveň průměrné mzdy je v mezikrajském srovnání bohužel vyšší v odborně méně náročných oborech a nižší v náročnějších povoláních, což vede k odlivu odborných pracovníků z kraje za vyšší mzdou. Existuje ovšem velký potenciál ve spolupráci středního školství s firmami v oborech KKOV 23 Strojírenství a strojírenská výroba, KKOV 26 Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika, KKOV 18 Informatické obory, KKOV 29 Potravinářství a potravinářská chemie a KKOV 31 Textilní výroba a oděvnictví. V regionu bylo v roce 2012 více než 12 tis. studentů vysokých škol.  

Nízká hodnota tvorby hrubého fixního kapitálu (průměrně 12. pozice) ukazuje na nízkou investiční aktivitu podniků v kraji pravděpodobně se soustřeďujících více na provozní optimalizaci a méně na rozšiřování kapacit.

Technologická platební bilance kraje je záporná (3. nejvyšší saldo v mezikrajském srovnání). Kraj je v tomto kontextu závislý na dovozu technologických služeb. V příjmech převažují ty z titulu vývozu vlastnických práv. Saldo je tvořeno především platbami za import z titulu licenčních poplatků a ochranných známek.

Objem přímých zahraničních investic v kraji mírně roste, ovšem v relativním mezikrajském srovnání kraj svou investiční atraktivitu ztrácí (průměrně 11. pozice). Investiční a reinvestiční aktivita v regionu je realizována především v automobilovém průmyslu, textilním průmyslu, ICT a energetice.